výslovnost a romanizovaný přepis

20. září 2008 v 17:47 | fârsi-je man |  o perštině
Perská výslovnost je velmi jednoduchá. Je to jazyk libozvučný, melodický a obsahuje pouze tři hlásky, které v češtině nemáme. Existují však v jiných evropských jazycích, takže nám tyto hlásky nejsou až tak vzdáleny jako například arabský aén nebo třeba čínské tóny či urdské (hindské) retroflexiví hlásky.
Nejprve k souhláskám. V perštině jsou tyto nám známé souhlásky:
b, t, dž, h, d, r, z, s, š, f, k, l, m, n, v, j, p, č, v, g
Hláska "t" se zapisuje dvěma písmeny (porovnejte s českým "i/y", "ú/ů" aj.). Hlásku "s" můžeme zapsat třemi písmeny, hlásku "z" dokonce čtřmi. Pak tu máme ještě "h", které můžeme zapsat dvěma písmeny.
Sice jsem uvedl hlásku "h" mezi hláskami, které jsou i v češtině, ale nevyslovujeme ji zcela stejně. V češtině je h znělé, kdežto v perštině neznělé - viz angličtina, severské jazyky nebo turečtina. Na konci slov toto h až zaniká, po -e se nevyslovuje vůbec.
Pak tu máme souhlásky, které přepisujeme jako:
x, q
Souhlásku x čteme jako chrčivé ch (viz němčina ve slově Buch, arabština a jiné jazyky).
Souhlásku q čteme jako ráčkované r, v některých případech se čte jako zadopatrové k (viz arabský qáf) - jako bychom vytáhli k/g z krku, z hrdla.
Jak je tedy vidět, na rozdíl od (třeba) angličtiny má perština velmi snadnou výslovnost. V angličtině je spousta hlásek, které v češtině nejsou, kdežto v perštině jen tři.
Celkem tedy máme tyto souhlásky:
b, č, d, f, g, h, x, j, k, l, m, n, p, r, s, š, t, v, z, q, dž
Se samohláskami je to v perštině trochu složitější. Máme tři krátké a tři dlouhé. Krátké jsou:
a, e, o
Tyto samohlásky vyslovujeme jako v češtině, například:
man (já), jek (jeden), gozašte (minulý)
Dlouhé samohlásky jsou tyto:
â, i, u
Samohlásku â vyslovujeme jako á/ó - tedy velmi otevřené a zaokrouhlené á, které je často prakticky shodné s českým ó. Přepisuje se nejčastěji jako â.
tâze (nový), zabân (jazyk), pârsâl (minulý rok)
Samohláska i je vždy dlouhá, ale často se vyslovuje krátce. Takže například píšeme míkoní ale čteme krátce jako mikoni.
Podobně samohláska u je vždy dlouhá (píše se dlouze), ale často se čte jako krátké "u" nebo jako "o".
Takže máme tyto samohlásky:
a, â, e, i, o, u
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.