charakterizování podstatného jména přídavným

21. září 2008 v 12:14 |  gramatika
V perštině obvykle stojí přídavné jméno za podstatným (stejně je tomu třeba ve španělštině). Mezi podstatné a přídavné jméno ve výslovnosti vkládáme zvuk [-e/-je], kerý je v perštině typický a používá se i pro přivlastňování.
pes = سگ sag
velký = بزرگ bozorg
velký pes = سگ بزرگ sag-e bozorg
Jelikož pes končí na souhlásku, vložili jsme zvuk [-e]. Pokud slovo končí na samohlásku, vkládáme [-je]:
kočka = گربھ gorbe
malý = کوچک kučak
malá kočka = گربھ کوچک gorbe-je kučak
Jak je vidět, v písmu se nic nemění, ale ve výslovnosti ano! Další příklady:
tlustý kluk = پسر چاق pesar-e čâq
nepřítomný učitel = معلم غایب moallem-e qâjeb
dobrý muž = مرد خوب mard-e xub
bílá ruka = دست سفید dast-e safid
malá jehla = سوزن کوچک suzan-e kučak
stará žena = زن کھنھ zan-e kohne
špatné maso = گوشت بد gušt-e bad
vysoká dáma = خانم قد بلند xânom-e qad boland
černobílá televize = تلویزیون سیاہ سفید televizjun-e sijâh-o safid
nový pokoj = اتاق تازہ otâq-e tâze
smutný dárek = ھدیھ غمگین hedje-je qamgin
Někdy můžeme mít dlouhá spojení, která jsou prokládá zvukem [-e/-je], například:
Petrův veselý rok = پتر سال خوشحال petr-e sâl-e xošhâl
manželova nebesky modrá perská kniha = شوھر کتاب آبی آسمانی فارسی šohar-e ketâb-e âbi-je âsemâni-je fârsi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.